Sice nejde o zrovna aktuální report, ale je to asi mé nejobsáhlejší dílo, tak proč bych ho sem nedala:)
ČTVRTEK
Bylo nebylo...jednoho letního víkendu roku 2007 (ono teda moc letně nebylo) se za sedmero horami a sedmero řekami (aspoň teda co se cesty z Prahy týče, protože Praha a Tečovice (když budu citovat) „jsou od sebe vzdálený, co by kamenem nikdo nikdy nedohodil i kdyby se třeba pos***“) konal mezinárodní sraz hokejových fanklubů (mezinárodní hlavně díky vitacitovým králům z Osvětimi) a to bysme nebyli my (čti já, Maki, Lucky, Lukáš, Terka, Tazi, Krtek a Barča), abysme se téhle společenské události nezúčastnili. Na nádru jsme se sešli už v 6.25, což je pro mě naprosto famózní výkon (nesnášim vstávání před desátou dopolední) a zabrali ve vláčku poloprázdný kupé, což se nelíbilo kolemjdoucím Rumunům, ale myslim, že oproti nadcházejícím událostem to bylo to nejmenší zlo, který jsme jim provedli:) Celá cesta proběhla v naprostý pohodě ve společnosti slavného lektvaru z Karlových Varů, rumu, ledový kávy a rozteklýho nanukáče.
Když jsme dorazili do Otrokovic, museli jsme chtě nechtě (ale spíš chtě) opustit náš povoz i se vší tou povinnou výbavou (několik flašek přítele alkoholu a samozřejmě taky spacáky, stany a podobně...), kterou nám na místo určení naštěstí odvez Tomáš, jinak bysme tam asi nedošli doteďka. Jelikož ofiko zahájení srazu bylo až ve dvě a my měli tudíž ještě asi tři hodiny času, vyrazili jsme směr Papučárna, kde měli točenou Kofolu, bohužel ten „nápoj“ asi neviděl Kofolu ani z rychlíku, ale náladu nám to nezkazilo a jako správný „mástři“ jsme si objednali odvoz taxíkem až do Tečovic, pan taxikář byl velmi ochotnej a zastavil nám hned před hospodou a hlavně před právě dorazivšíma rudochama, který se s báglama táhli městskou a hlavně eště asi dva kiláky pěšky - nj, prostě sparťanská šlechta :) Pro udržení kondice jsme ihned zakotvili v hospodě a s radostí zjistili, že maj točenou Kofolu a taky neurčitý množství paní Zelené, rumu, cigaret, zásuvek a toaleťáku. Od místních štamgastů jsme vyfásli stůl na hlídání a dlkový od televize jako bonus:)
Po chvíli nečinnýho pokukování po prvních účastnících zájezdu jsme se rozhodli jít zaplatit vstup a při té příležitosti jsme vyfásli úžasný visačky na krk a taky s Lucky vymysleli originální přivítání pro Anetku – tímto děkuji jednomu z Medvědů, který nám sehnal správně hranatou krabici, jelikož byla naprosto vhodná pro tvorbu Anetinýho oblíbence – Míru. Anetka byla naším darem mile překvapená a Míru na provázku se rozhodla zakotvit u našich stanů, jejichž stavbu během menšího větřiku bych tu nerada dál rozebírala :)
Události další několika hodin už mi začínaj trochu splývat dohromady, každopádně to všechno začlo Placičkou a jeho Poděbradkou grep (kterou fakt nemám ráda), tak nějak jsem si jí přivlastnila a začla nabízet Motorákům, s kterejma jsem před hospůdkou seděla asi do čtyř do rána, ale o tom až později... Po oficiálním uvítání na srazu se konala soutěž bubeníků, dlouze jsme přemejšleli, kdo by měl reprezentovat naše řady a nakonec jsme se shodly na Špuntíkovi, kterou běžela Lucky s Maki ihned zapsat a Janča už neměla šanci se z toho vyvlíknout, nicméně předvedla se perfektně, protože pár dní na to získala diplom za 1. místo v již zmiňované soutěži, takže gratulace (to, že si jí odchytli lidi z čétéčka a druhej den se to hned vysílalo v BBV, jsem trochu propásla:)) Další program už byl natolik individuální, že docházelo k všemožnejm nemožnejm družbám - hlavně s Ústečákama, kterejm jsme zabavili (ale poctivě vrátili) šáli, pak taky s přáteli z Motoru:), rumem, alofokem, Poděbradkou, Jelzinem a nakonec taky s Tequilkou, kterou jsme s Očkem preventivně pili u křoví, bo jsme nechtěli zaneřádit bar, ale naštěstí vše proběhlo v pohodě. Ještě si vybavuju menší motoslaváckou vycházku ke stanům, kdy jsme provedli něco, co tady nesmim asi zveřejnit, každopádně žbluňklo to pěkně, viď, Luci?:)) Nicméně ke stanům se běhalo dost často - pro cigára, pro snad nekončící zásobu vína a případně pro nějaké to občerstvení, už ani nevim jak, ale po jedný takový vycházce jsem usla v Rychtyho autě, aniž by o tom chudák věděl:)
PÁTEK
Páteční probuzení bylo vskutku jedno z nejhorších v mém životě (řadim ho na druhý místo hned po bodnutí vosou, která jednoho rána ležela na mojí posteli, vlastně – můžou vosy vůbec ležet?? no nevim, ale fčely každopádně jo:)) a to za1.) že mě Očko polil svým kvalitním vínem, když si šel pro něco do kufru a za2.) že můj kufr nebyl moc v pořádku, takže celý tento den jsem strávila usilovným vyhýbáním se alkoholu, občasným odpočíváním ve společnosti UDG (bohužel pouze přes mobil:)) a neustálým střežením volného přístupu k nejbližší toaletě, tímto se omlouvám všem zúčastněným, na který jsem byla více či méně nepříjemná a děkuji, že jste mě nikdo neposlal dopr****, protože já bych to s chutí udělala. Jediným pozitivem tohoto dne byl telefonát Masakrovi, díky kterýmu jsem v přímym přenosu slyšela vystoupení UDG na Rock for People a taky občasný úsměvy od vás všech, který jsem musela sakra štvát:) Děkuji Linkině za radu, abych si dala hořký kafe (fakt pomohlo – tak na dvě hoďky;)) a Terce, abych si šla brzo lehnout, což jsem taky udělala, zalehla jsem v jedenáct, asi do jedný jsem nadskakovala za zvuku kopáku z právě probíhajícího koncertu a pak asi na hodinku usla, už ve dvě jsem chtěla vyběhnout ze stanu, jak je mi dobře, ale naštěstí jsem to vzdala, protože zrovna probíhal rej paní Zelené, takže bylo radno se mu vyhnout:)
SOBOTA
První dva dny nevolnosti (z rozličných důvodů) jsem měla za sebou a v sobotu jsem se konečně probudila s dobrou náladou a bez znepokojivých zvuků svého žaludku. „Ujčíku, Nagano, nebyls tam, hovado!“ tak tohle by probralo každýho, vyhrabu se ze stanu a koukám, že Olívek jako vždy aktivně pobíhá mezi stany a „nechtíc“ budí kolemnocležníky. Tentokrát však ve třineckym dresu s čílem 11 a brzy přidává dovětek: „Tak jsem nebyl v Naganu, no a cooo.“ Asi není nutno dodávat, že tenhle pokřik se nese „kempem“ celý den. Poprvý se spořádaně scházíme u našeho stanu, kterej snad drží jakýs takýs tvar jen silou vůle a dáváme snídani – takže salámek, chlebíček, sýr a pár ovoce:) Ploužíme se do sprchy s vidinou ledovýho probuzení, ale cestou nás zastavuje Hajle se svym absinthovym bistrem, tak si po menší abstinenci s chutí dávám, poté se vracíme na motorácký parkoviště a zkoušíme startovat Rychtyho auto pomocí urvanejch drátů, bohužel v tom nemám praxi a tak se nám vidina teplýho oběda někde v civilizaci rychle vzdaluje. Tak nějak se poflakujem a začíná turnaj v nohejbálku, takže jdeme fandit, největší rozruch opět nečekaně způsobil Hajle s Afrem, který využili každýho zakopnutýho míče k tomu, aby se usadili u sítě a míchali ty svoje drinky, taktika „ožereme soupeře“ byla dobrá, ale neúčinná:) Tak nějak se to čutalo pár chvil a z toho všeho vzešli vítězně zrovna naši červenobílí spoluobčané (Tazi, Krtek a Kachna). Po gratulaci nás čeká přesun k fotbalovému hřišti, protože většina z nás je členem realizačního týmu, takže trochu vykvasnem na sluníčku a z menšího útlumu nás probere až menší rybka v podání Adama Malysze alias Majkla, kterej si podruhý zmrvil kotník a tentokrát už nám ho odváží do nemocnice. Po fotbálku, kterej ani nevim kdo vyhrál, se přesouváme k hospodě, odkud už se v podstatě nehnem až do odjezdu. Konečně je tu soutěž v posunování brány, který se účastní docela celkej počet odvážlivců, pravidla jsou taková, že se každý člen tříčlenného družstva musí oblíct do brankářský výstroje, posunout branku a zase se vysvlíct, to všechno na čas. Zábavy u toho bylo opravdu vjertel a přípomínky dua Afro a Hajle opět bavily všechny přihlížející:) Potom konečně došlo na dlouho očekávanou tombolu, eště před ní nás Prstík pozval na jahody, ale naštěstí jsem od jejich požití po dlouhém uvažování a přemáhání upustila. Asi pro všechny nejzajímavější výhrou byl mnohalitrovej kanystr s rumem, využili jsme tak několika sesbíranejch kelímků od panáků a rozlili ho i našim spoluobčanům z Holešovic, takže jsme najednou byli velký kamarádi, proto nevim proč, ale Strawbymu a spol. se o pár chvil později nelíbila moje návštěva na pánských záchodech (jako jinde už fakt nebyl papír) a tak se strhla menší vodní bitva, ze který asi žádnej vítěz nevzešel, zato modřiny z ní mám ještě teď, ale co, sranda musí bejt, i kdyby na zelenou nebylo. Když už jsme u ní – opět došla a tak jsem byla nucena pozvat Anetku na Bechera, případně rum a tak podobně:) Zkrátka všichni jsme se zas luxusně hodili do nálady a tudíž moc nevim, co se dělo, pořád se tancovalo a popíjelo, asi ve dvě jsem se rozhodla, že počkám až dohraje DJ, abych si mohla v jukeboxu pustit UDG, bo pán za pultem jimi nedisponoval, a tak se čekalo a čekalo...až do rána bílého a lidi, který v noci odešli vytuhnout už se do hospody začínali vracet, což v nás nějak probudilo touhu se taky „na chvilku“ natáhnout (mno natáhnout...spaní ve třech na jedný lavici se asi jako natažení nazývat nedá:)).
NEDĚLE
Probudila jsem se údajně po 39 minutách a to proto, že Janča zjistila, že spim na její mikině, naštěstí mi jí nevyškubla zpod hlavy, takže jsem se mohla v klidu rozkoukat a odebrat se ke stanům, kde jsem nejdřív pozorovala jak Lucka kope do jistého šuligána z Chezy, potom se přidala Janča a praštila ho flaškou od vodky po hlavě, pěkně to zadunělo, náš nemilý přítel se odpotácel „ke svejm“ a já se konečně dala do shánění mých věcí a jejich následnýho balení. Pak jsem si nenechala ujít loučení s ledovou sprchou, která mě už uplně probrala, ani jsem se nestihla s někym rozloučit a už sedíme v taxíku směr Otrokovice, kde si v nádražní hospodě neuváženě objednáváme jídlo, který pak trošku nestíháme sníst, S rudými bratry dohodnem nákup společné jízdenky, což znamená, že za nima na nádraží běháme jak ocáskové a nejen, že sdílíme jeden vagón, dokonce i naše kupé jsou vedle sebe, naštěstí pro nás a naneštěstí pro ně, maj po směru jízdy kupéčko až za náma, což znamená, že cokoliv nechtěně vyletí z našeho okýnka...skončí u našich „kamarádů“ ze Severní frakce. Vše začíná tatrankama, který druhou stranou (tedy dveřma) lítaj zpátky, munice se nám ale brzy rozdrobí a tak přitvrzujem a Maki shání šprcku, povedlo se, nejmenovaný zdroj nezklamal, naplňujem jí tak vodou a číháme, kdy že si sousedi otevřou okýnko, Lucka má 100%ní zásah – přímo Strawbymu do úsměvu, kondom se ale nerozlítne, jak jsme doufali a tak se vrací k nám, opět úspěšně drží (neplacená reklama – byl to Primeros), ovšem jeho třetí předávka už byla trošku mokřejší a Strawby sluší kalhoty celou cestu do Prahy, pak eště proběhlo pár lítajících okurek, ale už se pomalu uklidňujem a postupně vytuháváme, ještě si prohlídnem Klánovickej lesík, kterej bude nejspíš místem konání v pořadí už 12. srazu fanklubů v roce 2008, jehož organizaci budem mít na starosti a za pár minutek vyskakuje na Libni s Luckou z vlaku, máváme Maki na rozloučenou a vyrážíme do ulic velkoměsta vstříc pár dnům střízlivění:)
